Výzva na obranu knih. Trochu mimo.

V pátek ráno mi zaplnila mailovou schránku spamu podobná zpráva od všech možných kamarádů. "Proboha, podepiš výzvu na obranu knih, jinak od podzimu nebudeme mít, co číst." Výzvu vydal Svaz českých knihkupců a nakladatelů, organizace, která neustále hledá své opodstatnění a své místo na slunci. Tento svaz se skutečně vzbudil minutu před dvanáctou a začal bít na poplach, tak trochu směšným způsobem.

České knihy byly od konce druhé světové války postiženy dvěma pohromami. V roce 1948 byla vyvlastněna nakladatelství a knihkupectví, zavedena tuhá cenzura a řada autorů umlčena či vystavena perzekuci. Během normalizace po roce 1968 pak byly z knihoven staženy další statisíce svazků zakázaných autorů. Zvýšení DPH na knihy chystané vládou tentokrát demokratickou bude znamenat pohromu novou, neboť výrazně zredukuje knižní produkci. A tisíce dalších knih nebudou moci vyjít.

Žádáme proto českou vládu a české poslance, aby dalším daňovým zatížením knih, novin a časopisů nebránili volnému toku informací a výměně myšlenek. Nedopusťme, aby se Česká republika svou kulturní politikou ocitla na periferii Evropy.

Nevím, nevím zda tento plačlivý apel osloví statisíce a miliony čtenářů, kteří pro svůj každotýdenní nášup nových knih jsou ochotni držet dietu, ládovat se starými rohlíky, chodit do práce pěšky a do kavárny si nosit svůj vlastní pigi čaj. Tento text by asi měl úspěch někdy v roce 1990. Dnes většinu národa nezajímá, jelikož většina národa vstoupí do knihkupectví maximálně jednou za rok, před Vánoci, aby dědečkovi koupila stupidní knížku oslavující jednotky Wehrmachtu na východní frontě a babičce sto krát omleté recepty s fotkou celebrity na obálce. Těm omezení volného toku informací a výměny myšlenek je úplně šumafuk. Další zase oprávněně namítnou, že knížkou se nenajíš, tak proč mají mít výjimku, když pomeranče plné vitamínů ji nemají. Dámy bažící po dobré peristaltice spíše budou požadovat nižší sazbu pro své jogurty, narvané probiotickými kulturami. A nějaké odkazy na únor 48 či dokonce na husákovskou normalizaci jsou pro ně úplně mimo mísu.

Jsem i nakladatel, i knihkupec, ale taky makroekonom, či postaru národohospodář. A nechápu, proč volení zástupci nakladatelů a knihkupců volili tuto rétoriku. Uváděná fakta sice mají citové zabarvení, spíše by však měla oslovit členy vlády a poslance, ale po nich tento pláč steče, jak po pršiplášti.

Takže s chutí do toho. K ohrožení volnému toku informací v žádném případě nedojde, tomu se už musí smát i školoupovinné děti sedící dlouhé hodiny na internetu. Jaká výměna myšlenek. Knihy jsou jednosměrnou dálnici a myšlenky posílají výhradně od autora ke čtenáři. Tak to je i v totalitních režimech. Výměna myšlenek probíhá dnes možná výhradně na internetu, pod články, jako je i tento. Zvýšení DPH prý výrazně zredukuje knižní produkci. Ano, zredukuje náklad jednotlivých titulů, o počtu titulů lze pochybovat. Tento trend probíhá už dlouho a je výsledkem jiných podnětů než nějaká DPH. Prostě je větší nabídka alternativních zdrojů informací a nezapomínejme, zábavy, než tomu bylo před 20, 40 či 60 lety. Nekonečné množství kabelových programů, rozhlasových stanic, statisíce článků a blogů na internetu, Wikipedie, online slovníky, satelitní navigace a taky mobilní telefony. To vše nahrazuje pravidelné večerní čtení románů, či lety ošahané slovníky na psacím stole. Náklady jednotlivých knih klesly a klesají a aby se nakladatelé uživili, jsou nuceni vydávat stále širší a širší sortiment. Problém nizkých nákladů a nekonečné šíře sortimentu je jinde. Když včas nekoupíte žádanou knihu, může se stát, že ji už nikdy nekoupíte. Malý náklad se rychle rozprodá a nakladatel je nucen na rozmazlený knižní trh dodat zase nějakou žhavou novinku.

Jako ekonom vidím chybu svazových funkcionářů někde jinde. Měli již dříve vytvořit nátlakovou lobbystickou skupinu, která by jednotlivým členům vlády a poslancům vnucovala jiné argumenty, než jsou obsaženy v současné výzvě. A to:

1. Vyšší zdanění nepřinese očekávaný přínos do státního rozpočtu. Knih se prodá za rok cca za 5 miliard. Při dnešní DPH je inkaso státu tudíž ve výši půl miliardy (tolik dostala firma ProMoPro). Zvýšení DPH sníží poptávku po knihách ze dvou důvodů. Rodiny vyčerpají svůj rozpočet na dražší potraviny a jiné základní potřeby a na knihy jim nezůstane. Druhým důvodem bude samozřejmě zvýšená cena knih. Často to bude čistě psychologická bariera. Jsou edice, které stojí dejme tomu 190 korun. Po započtení nové DPH to bude 209 korun. Blbá cena, že. Snížení tržeb může být až 50ti procentní. Proto nárůst příjmu státu může být 250 mil. a možná i méně korun. To teda je skutečně zanedbatelná částka. Co vy na to, pane Kalousku?

Ještě chci odpálit jeden argument. Vždyť ti právníci, architekti, soukromí lékaři, bankéři a podnikatelé si koupí potřebnou knížku, ať stojí co stojí. Ano, je to pravda. Bohužel těmto vysokopříjmovým skupinám obyvatelstva prodané knihy do státní kasy nepřinesou ani korunu. Tyto skupiny zákazníků  totiž účet za knížky použijí jako položku pro odpočet daní (jak DPH tak i DzP) a tudíž z těchto, často skutečně drahých knih Ministerstvo financí nedostane ani bůra.

2. Druhým argumentem, na které ucho politika slyší velice dobře, mělo být toto. Nakladatelé, knihkupci, spisovatelé, redaktoři jsou voliči třetích stran. Většinou nevolili ODS ani ČSSD. Volili TOP 09, pane Kalousku. Volili stranu, která jim chce dnes zatnout tipec. Je to sice početně slabá skupina, pane Kalousku, ale velmi vlivná skupina. Pane Kalousku, stojí to za těch 250 milionů, aby jste si tuto aktivní skupinu rozhněval? Vždyť mají v rukou médiá, knihy a dokáží ovlivnit ten zbytek čtenářů, a to jsou možná taky vaši voliči, pane Kalousku. Chcete o příštích volbách následovat Stranu svobody či Zelené? Že ne, pane Kalousku.

3. No a jako poslední argument by mělo být evropské porovnání. Británie má nulovou sazbu DPH na knihy, zato Bulharsko 20%. Kam chceme směřovat, páni poslanci?

Na závěr chci sdělit, že jsem samozřejmě tuto amatérsky připravenou výzvu podepsal. Její text je zde.