Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Slovanská epopej neměla být turistickou atrakcí

Přestože volby jsou za námi, osud Slovanské epopeje Alfonse Muchy není zdaleka vyřešen. Uvidíme, jak se k epopeji vysloví nové pražské zastupitelstvo. Pochybuji však, že by ji nechali na dobro Moravskému Krumlovu. Přiznám se, že jsem byl dlouho na straně Moravanů, jelikož jsem, masírován nesprávným výkladem, považoval Muchovu epopej za pouhou atrakci pro turisty či jiné pasanty. Jak se mi dostávalo informací, jsem stále více přesvědčen, že Praha musí co nejrychleji přenést svůj majetek na území svého města.

Slovanska epopeje, originalni titulek navrzený Alfonsem MuchouMilo Burdats

Proč se celá aféra s Muchovou epopejí vynořila až letos. Odpověď je nasnadě. V roce 2009 dostali pozůstalí příslušníci Muchovy rodiny své poslední honoráře z užití díla jejich velkého předka. Právní ochrana uměleckých děl trvá podle nové judikatury 70 let od smrti autora. Jelikož Alfons Mucha umřel v roce 1939 autorsko-právní ochrana jeho výtvarné pozůstalosti již skončila. Dnes může každá tiskárna tisknout Muchovy plakáty, každý keramik může na své hrníčky umístit Muchovy secesní krásky, každý nakladatel může vydávat knížky ilustrované Muchou bez jakýchkoliv omezení. A firma Soaré již může zdarma lepit viněty s Muchovými obrázky na své láhve.

Že vám je to jedno? Mne taky. Jedno to však není panu Johnu Omondovi. Kdo to je? Je to ten pán, který se v televizi a v novinách představuje jako John Mucha, vnuk Alfonse Muchy. Jako vždy, pravda je úplně jiná. Pan John Omond, Skot každým coulem, přijal své umělecké jméno po formálním manželovi své matky Geraldiny. Tu kdysi pojal za manželku syn Alfonse Muchy spisovatel Jiří. Geneticky je více příbuzný s rodinou Muchovu každý moravský Slovák, než tento londýnský bankéř. Teoreticky by mohl být vnukem de iure, avšak ani to není, Jiří Mucha jej nikdy neadoptoval. Tudíž  tento pán, který nemá ani kapku Muchovské krve lže, když se představuje jako Muchův vnuk. No a tento šikovný ekonom by rád zajistil sobě a své nadaci další přísun finančních prostředků, když honoráře z licenčních smluv ustávají. Nenápadně začal zpochybňovat vlastnické právo Prahy na Slovanskou epopej. A jako spojence si vybral představitele Moravského Krumlova. Ti, jakmile cítili, že mají za zády "vnuka a oprávněného dědice" Alfonse Muchy našli v sobě odvahu vzdorovat vlastníku obrazů a dokonce i soudní autoritě.

Chápu Moravskokrumlovské. Muchova epopej byla pro ně atrakce, která po desetiletí přitahovala turisty do jejich městečka. Příjmy do obecní kasy ze vstupného asi nebyly největší, přesto jim ekonomicky pomáhalo, když tak slavná kolekce je na území jejich města. Muchova epopej byla v Moravském Krumlově dobře uschovaná v době, kdy ji Praha z politických důvodů nechtěla. Komunisti neměli důvod Muchovo dílo vystavovat a navíc jeho syn jim kazil náladu, každým dolarem, který mu přistál na kontě v Živnobance. Umístění své epopeje v Moravském Krumlově by Alfons Mucha nikdy neschválil, přestože to je na skok od jeho rodných Ivančic.

Muchova epopej (Mucha používal výrazu "Slovanská  Epopeje"), není obyčejným souborem obrazů. Proto nelze na ni pohlížet jako na galerijní exponáty nebo turistickou atrakci. Proto jsou úplně mimo všechny ty odborné soudy takyznalců výtvarného umění o tom, že jsou to obrazy nemoderní, neumělecké, bezcenné a trapně naivní. Podržtaška pana prezidenta Ladislav Jakl se dokonce vyjádřil, že epopej je hrůza hrůz, čímž dehonestoval hlavně sám sebe.

O umělecké hodnotě Slovanské epopeje není třeba diskutovat. Mucha nechápal tato rozměrná plátna, jako závěsné obrazy, nad kterými by kritici pronášeli své odborné soudy. Tato plátna měla být dekorací pro samostatnou prostoru, pro chrám či svatyni. Mucha byl svobodný zednář a nikdy se tím netajil. Samozřejmě měl blízko i k jiným esoterickým činnostem, hermetickým vědám a nebránil se ani duchařským seancím. Projel celou Evropu i Spojené státy a stále si uvědomoval svoji odlišnost. Jako Moravan cítil, že je pokračovatelem panslovanské cyrilometodějské tradice. Svůj názor vyjadřoval i nošením slovácké vyšívané košulky místo bílého plastronu a manžet. Lidé jako on se cítí být povoláni něco pro svět udělat. A jako dekorativní malíř se rozhodl udělat pro svůj lid to, co uměl nejlépe. Edukativními avšak dostatečně mystickými obrazy chtěl posílit národní uvědomění každého Čecha, Moravana či Slováka.

Dnes se jeho snaze smějeme. Uvědomme si, že svůj záměr pojal kolem roku 1900. V té době byla Praha provinčním městem ve velké habsburské monarchii. To že až v roce 1910 podepsal sponzorskou smlouvu s průmyslníkem Charlesem Cranem, bylo způsobeno mimořádnou náročností jeho projektu. Praha byla v té době považována za přirozené ba posvátné centrum všech rakousko-uherských Slovanů a tak Mucha začal tvořit výzdobu pro slovanskou svatyni právě a jen pro Prahu. Světová válka a následný vznik Československa učinily z jeho božího záměru poněkud bláhové snažení. Silná československá ekonomika uprostřed germánského marasmu povýšila české sebevědomí daleko více, než by to udělala Muchova svatyně. Přesto v práci pokračoval a šel si za svým snem.  Když epopej dokončil, narazil na hradbu neporozumění. Kdo v ekonomickém blahobytu předkrizové Prahy potřeboval meditační svatostánek s mystikou nabitými Muchovými plátny.

To, že naši pyšní předci v roce 1928 odmítli epopej, to že ji nepotřebovala protektorátní administrativa, to že ji nechtěli komunističtí mocipáni neznamená, že nemá právo ne existenci. Právě v dnešní materialistické době, kdy slovo hypotéka je frekventovanější než slovo pokora, by se našemu stále více globalizovanému hlavnímu městu Muchova svatyně velmi hodila. Nesměla by být turistickou atrakcí, nesměli by jí procházet fotografující cestovatelé s průvodci. Musela by to být skutečně klidná meditační prostora, kde by dnešní Pražan, Čech, Evropan nasával signály od svých předků, kde by si uvědomoval, že multikulturalizmus a globalizace není spásou tohoto světa. Rozpadající se zámek v Moravském Krumlově, který tamější radnice zašantročila a který je teď v rukách postkomunistické Incheby, tím chrámem, tou svatyní nikdy být nemůže.

Proto prosím pány pražské konšely. Vraťte Slovanskou epopej do Prahy a postavte ji odpovídající svatostánek. Možná Vám naši vnuci poděkují.

Autor: Milo Burdátš | neděle 24.10.2010 19:16 | karma článku: 35,87 | přečteno: 3069x
  • Další články autora

Milo Burdátš

Největší okradení akcionářů v historii

V letech 1945 až 1948 naše země zažila velkou vlnu etatizace neboli znárodnění. Pomineme-li dosazení státní správy do podniků Němců a Maďarů, byli zestátněny stovky velkých akciových společností, jejichž akcionářům nikdy nebyly vyplaceny náhrady, jak bylo slíbeno. Náhrady byly poskytnuty pouze cizozemským držitelů akcií a někdy po hodně dlouhé době. V podstatě stát okradl tisíce a možná desetitisíce akcionářů o jejich podíly ve firmách. Z ideologického hlediska stále považujeme tuto etapu za největší, státem posvěcený lup. Jenže možná je až na druhém místě řebříčku. Největší okradení akcionářů proběhlo jindy.

24.4.2013 v 21:16 | Karma: 37,33 | Přečteno: 2885x | Diskuse| Ekonomika

Milo Burdátš

Tajemství prvního presidentského portrétu

Kdy vznikl první oficiální portrét prvního presidenta naší země Tomáše Garrigue Masaryka se obecně neví. Koho to taky zajímá. Kdyby se náhodou nějaký zájemce našel, ať čte dále. Takže pátrejme: po zvolení prvního presidenta, začala sháňka po starších fotografiích profesora Masaryka, jelikož sám T.G.M byl v té době ještě v zahraničí a nešlo ho solidně vyfotografovat nebo, jak bylo zvykem, namalovat. Kdejaké tiskárny ty nekvalitní a neautorizované fotografie tiskly a prodávali nadšeným davům. To však nebyly oficiální portréty. Ty vznikly později.

7.3.2013 v 20:09 | Karma: 37,00 | Přečteno: 4658x | Diskuse| Společnost

Milo Burdátš

Horor v Lucerně

Dne 23.11.1930 se ve francouzském periodiku Intransigeant objevila část vzpomínek slavné tanečnice Josephine Bakerové. Byly to zrovna vzpomínky na její první vystoupení v pražské Lucerně. Že to bylo vyprávění dramatické až hororově zbarvené. No posuďte sami.

7.2.2013 v 23:05 | Karma: 30,63 | Přečteno: 1205x | Diskuse| Kultura

Milo Burdátš

Nelžeme si, prosím. Charlota Masaryková mluvila krásnou češtinou

Jako antikváře mne v poslední době značně rozčilují sebevědomá tvrzení, že manželka prvního presidenta T. G. Masaryka neuměla česky. Touto nepravdou reagují skalní agitátoři pana Karla Schwarzenberga na námitku, či spíše konstatování, že paní Therése Schwarzenberg neumí česky. I včera večer v duelu presidentských kandidátů krásná herečka Jitka Čvančarová tuto lež vyslovila v přímém přenosu a moderátorka ji bez uzardění opakovala.

24.1.2013 v 13:42 | Karma: 43,86 | Přečteno: 4334x | Diskuse| Společnost

Milo Burdátš

Zajímá mne pouze pozadí Václava Klause

Tak máme za sebou poslední novoroční projev Václava Klause. Jako po minulé roky, i dnes mne jeho pohled na život v naší malé zemičce nezajímal. Přesto si televizor zapnu. Zajímá mne však pouze Klausovo pozadí.

2.1.2013 v 23:46 | Karma: 32,10 | Přečteno: 1486x | Diskuse| Společnost

Milo Burdátš

Sport

Olympiáda zarazila kdejakého milovníka poezie do křesla před televizní obrazovku. I já, pražský antikvář si vychutnávám dokonalou souhru těla, obdivuhodné výkony a emoce z vítězství i proher. Zapátral jsem ve svých skladových zásobách a chtěl jsem najít ty nejstarší verše, opěvující fenomén zvaný sport. A ehle, prozápadně orientovaný český básník Karel Mašek (1867-1922) napsal krátkou veselou báseň s názvem Sport. Vyšla někdy před rokem 1904, tudíž ještě před první londýnskou olympiádou.

6.8.2012 v 19:17 | Karma: 23,29 | Přečteno: 836x | Diskuse| Poezie a próza

Milo Burdátš

Dopis totálně nasazeného

Výraz totální nasazení, "totaleinsatz" už asi mladým nic neřekne. V průběhu války bylo mnoho desítek tisíc mladých Čechů posláno na práci do Říše. Mnoho takto nasazených mi vyprávělo svůj příběh, někdo měl horší, někdo zase lepší vzpomínky. Tyto příběhy jsem si nezapisoval, ani je nenahrával a je to škoda. Avšak tím, že pracuji v antikváriátě, se mi do rukou dostane občas dopis totálně nasazeného, jako je tento. Dříve než zmizí z povrchu zemského ho přepíšu do blogu. Možná jsem voyer a možná jenom amatérský historik.

27.6.2012 v 22:40 | Karma: 25,53 | Přečteno: 1131x | Diskuse| Společnost

Milo Burdátš

Bártovo chování je mezi úspěšnými podnikateli běžné

Naprostá většina národa jásá, že úspěšný a bohatý podnikatel dostal co proto. Konečně došlo i na někoho, kdo má za sebou politickou stranu, poslaneckou imunitu, finanční zajištění a za manželku pohlednou blondýnu. Mladý soudce Šott odsoudil za potlesku plebejců a hospodských povalečů Víta Bártu k podmínečnému trestu za uplácení. Jenže Bárta byl soudní mašinérií sešottován za věc, která je u úspěšných a zárověň lidských podnikatelů každodenní rutinou. Mají se teď všichni sociálně cítící byznysmeni bát trestu?

13.4.2012 v 23:12 | Karma: 46,31 | Přečteno: 11276x | Diskuse| Politika

Milo Burdátš

Katolická církev si přivlastnila Havla

Týden truchlení za Václavem Havlem měl vyvrcholit tzv. státním pohřbem. Nebyl jsem u toho, pouze jsem ve své prodejně pustil rozhlas. A nestačil se divit. I několik náhodných zákazníků rovněž začalo kroutit hlavami. Co se jim i mně na té smutné události nezdálo. Jeden zákazník to vyjádřil slovy: „Prostě se nemůžu srovnat s tím, že prezident republiky, ano republiky, má pohřební obřad, jako kdyby to byl monarcha“.

25.12.2011 v 23:33 | Karma: 38,88 | Přečteno: 2398x | Diskuse| Politika

Milo Burdátš

Douška nad Magorovou rakví

„Mílo, ty zkurvenej maďarskej židáku, mám pro tebe dobrou zprávu. Dlouho jsem uvažoval, zda můžu někomu věřit. Kravaťákům se věřit nedá, alkoholikům taky ne, intoši taky stojej za prd. Zůstals jedinej. Takže jsem se rozhodl, že tě poctím právem půjčit mi pětistovku.“ Zazněl hluboký nakřáplý hlas Ivana Martina Jirouse vulgo Magora, hned poté, co vstoupil do antikvariátu.

10.11.2011 v 21:31 | Karma: 36,12 | Přečteno: 1968x | Diskuse| Kultura

Milo Burdátš

Romská návštěva antikvariátu

Nerad bych se vezl na protiromské vlně, vyvolané událostmi v severním cípu republiky. Spíše bych se rád naskočil na proromskou vlnu. Já však za to nemohu, že mne ta druhá shodila do vody a můj surf dojel ke břehu na té první.

6.11.2011 v 9:46 | Karma: 44,57 | Přečteno: 5451x | Diskuse| Společnost

Milo Burdátš

Kniha i brokolice jedno jsou.

A tak nám naši mocipáni zařídíli zvýšení cen u knih i zeleniny. A to prostřednictvím DPH. Daň z přidané hodnoty byla kdysi vymyšlena tak, aby tento způsob zdanění neomezoval stále větší a větší kooperaci mezi podniky. Jednoduše se to dá vysvětlit na tomto příkladu:

3.3.2011 v 21:55 | Karma: 30,41 | Přečteno: 1275x | Diskuse| Kultura

Milo Burdátš

Výzva na obranu knih. Trochu mimo.

V pátek ráno mi zaplnila mailovou schránku spamu podobná zpráva od všech možných kamarádů. "Proboha, podepiš výzvu na obranu knih, jinak od podzimu nebudeme mít, co číst." Výzvu vydal Svaz českých knihkupců a nakladatelů, organizace, která neustále hledá své opodstatnění a své místo na slunci. Tento svaz se skutečně vzbudil minutu před dvanáctou a začal bít na poplach, tak trochu směšným způsobem.

26.2.2011 v 9:03 | Karma: 42,09 | Přečteno: 6549x | Diskuse| Kultura

Milo Burdátš

Za pád Sazky si mohou bafuňáři sami.

Z rozhlasu, z televize, z novin se šíří nářky akcionářů Sazky, funkcionářů sportovních svazů (sportovní terminologií bafuňářů), jak nic nevěděli, jak věřili agentu Aleši Hušákovi (agent Chapman a Krakonoš, jak poetické), jak spoléhali na jeho schopnosti. Fuj. Všichni sportovci a zejména ti skutečně aktivní by jim měli ukázat, zač je toho v Česku loket. Sazka jde do insolvenčního řízení a co oni? Co dělali tito bafuňáři ve svých funkcích členů představenstva a dozorčí rady Sazky, a.s.? Dnes slyšíme výmluvy typu: "Já pro sport žiji, jsem vynikající trenér, funkcionář, docent na FTVS, ale nechtějte po mně, abych rozuměl ekonomice."

17.1.2011 v 21:13 | Karma: 36,90 | Přečteno: 1671x | Diskuse| Ekonomika

Milo Burdátš

Bez poradce ani ránu. Jaké je poslání poradců.

Řádný občan s obyčejným selským rozumem chápe, že část jeho daní jde na udržování velkého vládního aparátu. Chápe, že historicky se vytvořila ministerstva, na těch ministerstvech vznikly odbory, sekce a oddělení. Řádný občan chápe proč všichni ti ministerští radové, sekční šéfové, vedoucí oddělení berou vysoce nadprůměrné platy. Jsou to přeci ti nejlepší odborníci na danou problematiku. Jsou vybírání v konkurzech, jsou lustrování, prověřování, jsou jim hrazená školení a stáže v zahraničí, mají přístup k těm nejtajnějším informacím. Prostě nikdo by neměl být lépe informován a větší odborník, než tito specialisté v drahých oblecích.

15.12.2010 v 21:24 | Karma: 45,34 | Přečteno: 6825x | Diskuse| Politika

Milo Burdátš

Nevěřím pravicovým lékařům. Ani MUDr. Svobodovi.

Všechny poštovní schránky v Praze zaplnil modrý časopis Metropolitan s MUDr. Svobodou na obálce. Nevadí, že časopis má stejný název jako někdejší pravicový a zkrachovalý deník. Rovněž mi nevadí ani šibalský úsměv pana gynekologa na titulní fotografii. Vadí mi, že tak zkušená strana, jakou ODS určitě je, si vezme jako frontmana lékaře, porodníka. Totiž, když lékař podobných zkušeností tvrdí, že má pravicové myšlení a tudíž bude zastávat pravicovou politiku, tak jednoduše lže.

28.9.2010 v 8:01 | Karma: 37,64 | Přečteno: 2968x | Diskuse| Politika

Milo Burdátš

Budeme vydělávat i na Palachově smrti, paní doktorko?

Jako antikvář mám kolem sebe pouze předměty na které se vztahuje autorské právo. Nehraji si na znalce autorského zákona, avšak těch 20 tisíc autorských předmětů, knih, grafik a fotografií, které mám ve svém krámku na mne vyzařuje jakési jiné vnímání práv k autorské tvorbě. A proto snad mi hnulo žlučí, že někdo podle zmiňovaného autorského zákona žádá na Českém rozhlasu 300 000 korun za domnělá autorská práva k poslednímu rozhovoru národního mučedníka Jana Palacha.

23.9.2010 v 22:14 | Karma: 38,36 | Přečteno: 1984x | Diskuse| Společnost

Milo Burdátš

Vyprávěj. Zážitek z natáčení.

Kdo si myslí, že práce antikváře je monotonní, ba nudná práce, je na velkém omylu. Nebudu nikomu vysvětlovat, jaký adrenalin pulzuje v žilách a tepnách antikváře při objevení vzácné písemné památky. Máme však i jiná vzrušení. Náš antikvariát pravidelně několikrát do roka se mění ve filmové studio. Prostředí antikvariátu je filmařům, ale hlavně scénáristům velmi blízké a proto rádi mají ve svých filmech obchod se starými knížkami. A tak se často náš obchůdek dostává do celovečerních, absolventských, nízkonákladových, amatérských, televizních filmů, seriálů i reklam. V září to byly scény, obrazy a záběry do několika dílů velmi úspěšného televizního seriálu Vyprávěj.

12.9.2010 v 12:31 | Karma: 37,62 | Přečteno: 3216x | Diskuse| Kultura

Milo Burdátš

Hospodaření na Ministerstvu dopravy - To nevymyslíš.

Prodávám knihy již hodně let a vím, že nejlépe jdou na odbyt humoristické knížky takových spisovatelů, jako jsou Švandrlík, Jirotka, Hašek či cizí Twain, Klapka Jerome, Wodehouse nebo Saltykov-Ščedrin. Domnívám se však, že žádný z uvedených autorů by nedokázal napsat tak humornou satiru, jakou předložili novému ministru dopravy Vítu Bártovi jeho kontroloři. Býti spisovatelem-satirikem rád bych opsal články z dnešních novin. Samozřejmě po svém.

26.8.2010 v 21:09 | Karma: 38,83 | Přečteno: 2468x | Diskuse| Politika

Milo Burdátš

Falešný Filla nadvakrát prodaný

Každá branže má svá rizika. U obchodu s uměním a antikvitami je takovým rizikem nákup a prodej falz. Většina obchodníku s obrazy má těžké spaní po koupi každého drahého uměleckého díla. Je to falzum, není to falzum. Spletl se znalec, nespletl se znalec. Případ, o kterém dnes informoval Český rozhlas je však z jiného soudku.

17.8.2010 v 14:45 | Karma: 36,46 | Přečteno: 4364x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 31
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3157x
Antikvář pražský a koncesovaný odhadce.