"Poradce nechci na práci, chci ho na vybírání provizí"
Bohužel řádný občan se selským rozumem se mýlí. Tito dobře placení profesionálové zřejmě vůbec netuší, o co na jejich ministerstvech jde. Zřejmě jsou tam jenom stafáží, která má za úkol zahřívat židle, popíjet erární kafe a psát si cesťáky. Kdyby byli skutečnými odborníky, proč by pak každý ministr si najímal za těžké peníze externí poradce, že?
Nebo je to jinak?
Jako řádný občan a daňový poplatník se skutečně musím ptát, proč každý ministr, ať už levého či pravého ražení, si najímá poradce a dokonce i šéfy poradců, když má ministerstvo plné prověřených, odborně zdatných odborníků s dlouholetou praxí v oboru. Proč se neradí s těmito odborníky, kteří berou plat, za to že pracují pro ministra? Proč se ministr radí s lidmi, kteří ani netuší, kde jsou na ministerstvu záchodky?
Už od dob první Klausovy vlády, ministři pochopili, že ministerstvo a jeho osazenstvo je pro ně nepřátelským bojištěm. Ti první poradci byli kolegové z Prognostického a Ekonomického ústavu, na které nezbyly ministerské posty. Tito první poradci byli jakž takž vzdělaní a hlavně měli stejné smýšlení, jako jejich kamarád ministr. Kontrolovali mu jeho rezortní státní podniky, vstupovali do dozorčích rad a hlavně hlídali, aby soudruzi ředitelé nerozkradli celé národní hospodářství.
Jak je to dnes?
Zřejmě už od doby Zemanovy vlády bylo zavedeno nové pojetí poradce. Velmistr všech poradců soudruh Šlouf změnil zadání. Poradce nemá radit, poradce má vykonávat černou práci.
Slovo poradce je sice od slova radit, poradcové dnes však vykonávají ty práce, které by kterýkoliv ministerský úředník odmítl dělat, či spíše by okamžitě běžel na první policejní stanici podat TO (trestní oznámení).
Poradce má zřejmě dnes tyto úkoly:
- jedná s lobbysty, se kterými by se ministr neměl ukazovat
- jedná s kriminálníky, se kterými by se nikdo neměl ukazovat
- sonduje, která soukromá firma je ochotna odvést provizi ze státní zakázky
- sjednává s ochotnou firmou výši provize
- vyjednává se šéfy jiných státních úřadů způsob, jak ochotnou firmu obdarovat státní zakázkou
- osobně realizuje vyzvednutí provize a její vyprání přes vlastní poradenskou firmu
- konečně příjemný úkol, z provize si vezme provizi
- zbytek provize převádí na politickou stranu svého chlebodárce, nejlépe prostřednictvím inzerce ve vnitrostranickém zpravodaji
- na závěr osobně zametá stopy, likviduje žalobami poctivce a vyhrožuje novinářům.
Dojení státu je i pro poradce velmi náročné a stresující, proto jsou často součástí oficiálního doprovodu ministra do zahraničí, kde jsou omluveni ze všech konferencí a mítinků a mohou se věnovat golfu, krásným dívkám z eskortservisu a luxusním restauracím.
Každý poradce však musí počítat a taky počítá i riziky, která jejich těžká až otrocká práce přináší. Může narazit na nepodplatitelného úředníka, na chytrého novináře, na zarputilého policistu či na závistivého kolegu. V tom případě musí počítat s tím, že jeho boss se ho okamžitě a veřejně zřekne, zruší mu smlouvu a vyplatí mu pouze polovinu odstupného. Je taky možné, že jej předhodí veřejnosti, jako největší zlo, označí ho za psychopata, psychotika, paranoika, schizofrenika, za nesvéprávného kreténa, kterému věřil, ale ten bez ministrova vědomí jednal jeho jménem a dokonce si nechal vytisknout navštívenku se státním znakem. No hrůza.
U vědomí všech těchto skutečností, chtěl by se někdo z ctěných čtenářů stát ministerským poradcem?
