Véčkaři a antivéčkaři
Letni cislo revue Vinice Pane, s dopsanym heslemBurdats, Milo
I dnes se mi do rukou dostala tiskovina, která mi připomněla rozhovor, či spíše přednášku, kterou mne oblažil starší kolega stavitel Kruliš. Samozřejmě to bylo v době, kdy jsem tak trochu nuceně pracoval ve stavebnictví. Přednáška se týkala akce "véčkarů" v letech Protektorátu.
Že nevíte, kdo to "véčkaři" byli? Tak čtěte dále. V roce 1941 britská rozhlasová stanice začala vysílat výzvu, aby ve všech okupovaných zemích jejich obyvatelstvo tajně začalo malovat písmeno "V" jako symbol vítězství spojenců na hitlerovským Německem. A sám Churchill se stal ikonou této akce a dával se fotit z roztaženými prsty do vé. To byla výzva pro mladé středoškoláky. Ukrást křídu ve třídě bylo velmi jednoduché. Zato nakreslit písmeno "V" uprostřed noci na budovu státní správy, to chtělo trochu odvahy. Říkali si véčkaři a kreslili véčka, kam se dalo. Na lavičku v parku, nebo na vrata četnické stanice. Na druhý den ráno se v některých občanech objevila potřeba být řádným občanem a nakreslená písmena mazali mokrým hadrem. Ty bychom mohli nazvat slovem antivéčkaři.
Byla to prý vzrušující zábava a zároveň taková ta typicky česká pasivní rezistence. Jenže nikdo netušil, že se situace obrátí. Z véčkařů se stanou antivéčkaři a z antivéčkarů zase véčkaři. Jak k tomu došlo?
Joseph Goebels opět provedl svůj propagandistický majstštyk. Na den 17. července vyhlásil akci Viktoria. Všechny veřejné budovy měly být ozdobeny velkým písmenem "V" na znak vítězství říše na všech frontách. A tak bílým vápnem malovali úřední sluhové velké V na kdejakou budovu. Ajznboňáci jej nakreslili na čelo každé lokomotivy. Zahradníci vysázeli véčko do mnoha záhonů v městských parcích. A dokonce dlaždiči udělali největší "V" v zemi na dlažbě Staroměstského náměstí. A tu se zase omladina změnila pro změnu zase v antivéčkaře. Přemalovávali bílá V. Dopisovali k nim slova Veritas Vincit, což bylo heslo Pravda vítězí z prezidentské standardy. Nebo se k velkému V dopsalo volové a tak podobně. Tak protektorátní správa přitvrdila. Nahnala policii a četnictvo, aby hlídalo symboly "V" a požádala svazy vydavatelů, aby se přidala propagace písmene "V" i v tiskovinách. Došlo přímo k direktivnímu příkazu ozdobit obálku véčkem. A tak letní vydání všech periodik bylo ozdobeno nekonečnou řadou slov začínajících na V. Nejčastěji se jednalo o větu Všichni Věříme Ve Velké Vítězství Vůdce. Jakékoliv zesměšnění těchto hesel mohlo být trestáno.
I malý vydavatel miniaturního periodika Antonín Ludvík Stříž musel na letní číslo svého sborníku Vinice Páně umístit nařízené heslo. Antonín Stříž byl knězem nejčistšího srdce, vzdělaný, kultivovaný, byl básníkem, spisovatelem a překladatelem. Zaměstnáním byl kanovníkem Královské kolegiátní kapituly na pražském Vyšehradě. Když mu z tiskárny přivezli celý náklad letního dvojčísla Vinice páně do jeho vyšehradské kanceláře, prý se mu sevřelo srdce. Na jeho duchovně orientovaném časopise se skvěla věta "Věříme Ve Vítězství říše". A zde začínala historka, které jsem mohl i nemusel věřit. Pan kanovník vzal do ruky pero, namočil jej do černého inkoustu a na téměř všechny titulní stránky doplnil heslo slovem Boží. Věříme ve vítězství říše Boží. Teď už spokojeně začal vkládat čerstvá čísla do obálek a psát na ně adresy abonentů. Samozřejmě povinné výtisky pro úřady a Národní knihovnu nechal netknuté. Naštěstí mezi abonenty nebyl řádný konfident a tak pana kanovníka nikdo neudal, avšak mezi zasvěcenci byl považován za jediného antivéčkaře, který antivéčkařskou akci provedl veřejně.
No a dnes se v antikvariátě objevila velká krabice knih, mezi kterými bylo i mnoho čísel katolické revue Vinice Páně. Vzpomněl jsem si na historku stavitele Kruliše a začal jsem hledal letní číslo z roku 1941. Našel, i s tím přípisem "Boží". A tak potvrzuji pravdivost jedné historky o véčkařích a antivéčkařích.
Milo Burdátš
Největší okradení akcionářů v historii
V letech 1945 až 1948 naše země zažila velkou vlnu etatizace neboli znárodnění. Pomineme-li dosazení státní správy do podniků Němců a Maďarů, byli zestátněny stovky velkých akciových společností, jejichž akcionářům nikdy nebyly vyplaceny náhrady, jak bylo slíbeno. Náhrady byly poskytnuty pouze cizozemským držitelů akcií a někdy po hodně dlouhé době. V podstatě stát okradl tisíce a možná desetitisíce akcionářů o jejich podíly ve firmách. Z ideologického hlediska stále považujeme tuto etapu za největší, státem posvěcený lup. Jenže možná je až na druhém místě řebříčku. Největší okradení akcionářů proběhlo jindy.
Milo Burdátš
Tajemství prvního presidentského portrétu
Kdy vznikl první oficiální portrét prvního presidenta naší země Tomáše Garrigue Masaryka se obecně neví. Koho to taky zajímá. Kdyby se náhodou nějaký zájemce našel, ať čte dále. Takže pátrejme: po zvolení prvního presidenta, začala sháňka po starších fotografiích profesora Masaryka, jelikož sám T.G.M byl v té době ještě v zahraničí a nešlo ho solidně vyfotografovat nebo, jak bylo zvykem, namalovat. Kdejaké tiskárny ty nekvalitní a neautorizované fotografie tiskly a prodávali nadšeným davům. To však nebyly oficiální portréty. Ty vznikly později.
Milo Burdátš
Horor v Lucerně
Dne 23.11.1930 se ve francouzském periodiku Intransigeant objevila část vzpomínek slavné tanečnice Josephine Bakerové. Byly to zrovna vzpomínky na její první vystoupení v pražské Lucerně. Že to bylo vyprávění dramatické až hororově zbarvené. No posuďte sami.
Milo Burdátš
Nelžeme si, prosím. Charlota Masaryková mluvila krásnou češtinou
Jako antikváře mne v poslední době značně rozčilují sebevědomá tvrzení, že manželka prvního presidenta T. G. Masaryka neuměla česky. Touto nepravdou reagují skalní agitátoři pana Karla Schwarzenberga na námitku, či spíše konstatování, že paní Therése Schwarzenberg neumí česky. I včera večer v duelu presidentských kandidátů krásná herečka Jitka Čvančarová tuto lež vyslovila v přímém přenosu a moderátorka ji bez uzardění opakovala.
Milo Burdátš
Zajímá mne pouze pozadí Václava Klause
Tak máme za sebou poslední novoroční projev Václava Klause. Jako po minulé roky, i dnes mne jeho pohled na život v naší malé zemičce nezajímal. Přesto si televizor zapnu. Zajímá mne však pouze Klausovo pozadí.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Pronájem bytu 1+kk 40 m2
Františka Kováříka, Plzeň - Skvrňany
14 250 Kč/měsíc
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3157x