Vyprávěj. Zážitek z natáčení.
Tonda Sova se Zuzkou v antikvariátuMilo Burdats
Pronajmout antikvariát filmařům není tak jednoduché, jako když realitka pronajme nezařízený byt, či nepoužívanou tovární halu. Reflektory, pojezdy pro kamery, režie s monitory, zvuková režie, desítky kabelů, praktikáblů, beden s materiálem to všechno se musí vměstnat do živoucího prostoru. Z toho důvodu je moje přítomnost nezbytná a potřebná. Neustále se něco mění, přesunuje, nejenom knihy a obrázky, ale i nábytek, regály ap. A tak se byl na place po celou dobu všech těch 15 filmování a tak mohu porovnávat.
Seriál Vyprávěj, který natáčí režisér Biser Arichtev pro Českou televizi v tomto porovnání, má jednu zvláštnost. Je to natáčení hutné a rychlé. Takové tempo jsem ještě neviděl. Obraz střídá obraz, záběr střídá záběr, brzo ráno exteriéry, pak hurá do interiéru. Ve dvě už někteří členové štábu přemýšlejí o založení odborů, aby prosadili alespoň právo na pravidelné přestávky. Biser Arichtev však má energie dost a dost.
Jak tak stojím na tom place a sleduji natáčení scén z let sedmdesátým se mi vrací minulost. Vzpomínám si, jaká auta jezdila, jaká byla móda i jak se mluvilo. Proto mi někdy naskočila husí kůže, když herec použil repliku, která se do uvedené doby nehodila. S pokorou jsem si tedy dovolil režiséra i herce upozornit a div se světe, nikdo neprotestoval, změna byla okamžitě akceptovaná. Jak by ne, pouhé rozhlédnutí po štábu mi připomnělo můj věk. Když gentlemansky zapomenu na věk herečky Jany Šulcové, která hrála roli vedoucí antikvariátu, celý štáb byl tak mladý, že 70tá léta znal maximálně z vyprávění. Dokonce ani režisér nebyl na světě v době, kterou natáčel (a ještě je Bulhar).
Nebudu prozrazovat děj seriálu, to se nedělá. Z místa natáčení však každému dojde, že někdo z hlavních představitelů se stane antikvářem. Ano, po propuštění z vězení, se Tonda Sova (Jaromír Nosek) zaměstná v antikvariátu, kde vytvoří jakési disidentské hnízdo.
Co jsem obdivoval, byla absolutní disciplína štábu, nikdo neodmlouval, nikdo se nehádal, nikdo se neflákal. Když se řeklo, že natáčení začne ráno v 7,30, tak skutečně se začalo natáčet. Pamatuji si natáčení, kdy první osvětlovač přijel hodinu po zahájení, režisér se dostavil po dvou hodinách a na herce se čekalo další hodinu. Je vidět, že malé soukromé produkční firmy dokáží (pro nabobtnalou Českou televizi) efektivně a zřejmě i levně natáčet kvalitní seriály.
Nechci však laskavého čtenáře nudit svými úvahami, tak na závěr přidám jednu drobnou příhodu, která mi znovu připomněla, jak přitažlivé je filmařské řemeslo a jaké kouzlo vyzařuje z každého, kdo se v této branži pohybuje.
Při natáčení jakýchkoliv historických záběrů je nutné si hlídal i prostředí za okny. Ulice byly prázdné, až na dvě staré škodovky objednané z veteránklubu. Do záběru však zaparkovala nová fabie a to ještě se slovenskou poznávací značkou. Jelikož hlídač byl někde, vyrazil jsem k vetřelcům sám, abych je vypoklonkoval. Jak jsem již uvedl na počátku tohoto příspěvku, byl jsem v mírné depresi, z toho, že jsem nejstarší na place a potřeboval jsem to rozchodit. Z auta vystoupili dvě krásné mladé Slovenky. Zavlnily boky a na můj přísný výraz a požadavek o odjezd zašveholily.
"A čo takého sa tu natáča, hádám nie film."
Vyšel jsem s pravdou ven:"Televizní seriál Vyprávěj."
"A vy ste režisér, či čo", pokračovala jedna z nich koketně.
"Něco takového, prosím, nasedněte a odjeďte, jste v záběru." nasadil jsem přísnou tvář.
"A ja som už vo filme hrala", vlnila se dál mladá slovenská krasavice. "Ako komparzistka, vzali by ste ma do komparzu, veď nie som škaredá", vypla krásnou hruď a nasadila úsměv Marylin Monroe. Zapomněl jsem na svůj úkol a na minutu jsem se vžil do role hollywoodského magnáta.
"A víte, žeby to šlo. Otočte se!" Kráska se zatočila. "Ale to bych vás musel prohlédnout. Víte to je historický film. Zda nemáte někde tetování, či piercing na nevhodném mítě. A taky ta pušapka by musela domů, v té době dívky podprsenky nenosily", zasneně a s mlsným úsměvem jsem koukal na to děvčátko. A její odpověď mne odzbrojila:
"Ja by som sa kľudne pred vami vyzliekla aj dohola, vy ste taký sympatický a ešte ste režisér."
Moje ego vylétlo do kosmických výšin, hlava se mi točila, zřejmě mi i slina ukápla. Chtěl jsem pokračovat v rozhovoru a poslouchat ty medově sladké komplimenty. Naštěstí doběhl hlídač v černé uniformě. Kandidátky filmového herectví natlačil do fabie a donutil je odjet.
A já se vrátil na plac, kde jsem byl tím nejstarším pamětníkem, kde jenom ze slušnosti mi neříkali dědečku.
Milo Burdátš
Největší okradení akcionářů v historii
V letech 1945 až 1948 naše země zažila velkou vlnu etatizace neboli znárodnění. Pomineme-li dosazení státní správy do podniků Němců a Maďarů, byli zestátněny stovky velkých akciových společností, jejichž akcionářům nikdy nebyly vyplaceny náhrady, jak bylo slíbeno. Náhrady byly poskytnuty pouze cizozemským držitelů akcií a někdy po hodně dlouhé době. V podstatě stát okradl tisíce a možná desetitisíce akcionářů o jejich podíly ve firmách. Z ideologického hlediska stále považujeme tuto etapu za největší, státem posvěcený lup. Jenže možná je až na druhém místě řebříčku. Největší okradení akcionářů proběhlo jindy.
Milo Burdátš
Tajemství prvního presidentského portrétu
Kdy vznikl první oficiální portrét prvního presidenta naší země Tomáše Garrigue Masaryka se obecně neví. Koho to taky zajímá. Kdyby se náhodou nějaký zájemce našel, ať čte dále. Takže pátrejme: po zvolení prvního presidenta, začala sháňka po starších fotografiích profesora Masaryka, jelikož sám T.G.M byl v té době ještě v zahraničí a nešlo ho solidně vyfotografovat nebo, jak bylo zvykem, namalovat. Kdejaké tiskárny ty nekvalitní a neautorizované fotografie tiskly a prodávali nadšeným davům. To však nebyly oficiální portréty. Ty vznikly později.
Milo Burdátš
Horor v Lucerně
Dne 23.11.1930 se ve francouzském periodiku Intransigeant objevila část vzpomínek slavné tanečnice Josephine Bakerové. Byly to zrovna vzpomínky na její první vystoupení v pražské Lucerně. Že to bylo vyprávění dramatické až hororově zbarvené. No posuďte sami.
Milo Burdátš
Nelžeme si, prosím. Charlota Masaryková mluvila krásnou češtinou
Jako antikváře mne v poslední době značně rozčilují sebevědomá tvrzení, že manželka prvního presidenta T. G. Masaryka neuměla česky. Touto nepravdou reagují skalní agitátoři pana Karla Schwarzenberga na námitku, či spíše konstatování, že paní Therése Schwarzenberg neumí česky. I včera večer v duelu presidentských kandidátů krásná herečka Jitka Čvančarová tuto lež vyslovila v přímém přenosu a moderátorka ji bez uzardění opakovala.
Milo Burdátš
Zajímá mne pouze pozadí Václava Klause
Tak máme za sebou poslední novoroční projev Václava Klause. Jako po minulé roky, i dnes mne jeho pohled na život v naší malé zemičce nezajímal. Přesto si televizor zapnu. Zajímá mne však pouze Klausovo pozadí.
Milo Burdátš
Sport
Olympiáda zarazila kdejakého milovníka poezie do křesla před televizní obrazovku. I já, pražský antikvář si vychutnávám dokonalou souhru těla, obdivuhodné výkony a emoce z vítězství i proher. Zapátral jsem ve svých skladových zásobách a chtěl jsem najít ty nejstarší verše, opěvující fenomén zvaný sport. A ehle, prozápadně orientovaný český básník Karel Mašek (1867-1922) napsal krátkou veselou báseň s názvem Sport. Vyšla někdy před rokem 1904, tudíž ještě před první londýnskou olympiádou.
Milo Burdátš
Dopis totálně nasazeného
Výraz totální nasazení, "totaleinsatz" už asi mladým nic neřekne. V průběhu války bylo mnoho desítek tisíc mladých Čechů posláno na práci do Říše. Mnoho takto nasazených mi vyprávělo svůj příběh, někdo měl horší, někdo zase lepší vzpomínky. Tyto příběhy jsem si nezapisoval, ani je nenahrával a je to škoda. Avšak tím, že pracuji v antikváriátě, se mi do rukou dostane občas dopis totálně nasazeného, jako je tento. Dříve než zmizí z povrchu zemského ho přepíšu do blogu. Možná jsem voyer a možná jenom amatérský historik.
Milo Burdátš
Bártovo chování je mezi úspěšnými podnikateli běžné
Naprostá většina národa jásá, že úspěšný a bohatý podnikatel dostal co proto. Konečně došlo i na někoho, kdo má za sebou politickou stranu, poslaneckou imunitu, finanční zajištění a za manželku pohlednou blondýnu. Mladý soudce Šott odsoudil za potlesku plebejců a hospodských povalečů Víta Bártu k podmínečnému trestu za uplácení. Jenže Bárta byl soudní mašinérií sešottován za věc, která je u úspěšných a zárověň lidských podnikatelů každodenní rutinou. Mají se teď všichni sociálně cítící byznysmeni bát trestu?
Milo Burdátš
Katolická církev si přivlastnila Havla
Týden truchlení za Václavem Havlem měl vyvrcholit tzv. státním pohřbem. Nebyl jsem u toho, pouze jsem ve své prodejně pustil rozhlas. A nestačil se divit. I několik náhodných zákazníků rovněž začalo kroutit hlavami. Co se jim i mně na té smutné události nezdálo. Jeden zákazník to vyjádřil slovy: „Prostě se nemůžu srovnat s tím, že prezident republiky, ano republiky, má pohřební obřad, jako kdyby to byl monarcha“.
Milo Burdátš
Douška nad Magorovou rakví
„Mílo, ty zkurvenej maďarskej židáku, mám pro tebe dobrou zprávu. Dlouho jsem uvažoval, zda můžu někomu věřit. Kravaťákům se věřit nedá, alkoholikům taky ne, intoši taky stojej za prd. Zůstals jedinej. Takže jsem se rozhodl, že tě poctím právem půjčit mi pětistovku.“ Zazněl hluboký nakřáplý hlas Ivana Martina Jirouse vulgo Magora, hned poté, co vstoupil do antikvariátu.
Milo Burdátš
Romská návštěva antikvariátu
Nerad bych se vezl na protiromské vlně, vyvolané událostmi v severním cípu republiky. Spíše bych se rád naskočil na proromskou vlnu. Já však za to nemohu, že mne ta druhá shodila do vody a můj surf dojel ke břehu na té první.
Milo Burdátš
Kniha i brokolice jedno jsou.
A tak nám naši mocipáni zařídíli zvýšení cen u knih i zeleniny. A to prostřednictvím DPH. Daň z přidané hodnoty byla kdysi vymyšlena tak, aby tento způsob zdanění neomezoval stále větší a větší kooperaci mezi podniky. Jednoduše se to dá vysvětlit na tomto příkladu:
Milo Burdátš
Výzva na obranu knih. Trochu mimo.
V pátek ráno mi zaplnila mailovou schránku spamu podobná zpráva od všech možných kamarádů. "Proboha, podepiš výzvu na obranu knih, jinak od podzimu nebudeme mít, co číst." Výzvu vydal Svaz českých knihkupců a nakladatelů, organizace, která neustále hledá své opodstatnění a své místo na slunci. Tento svaz se skutečně vzbudil minutu před dvanáctou a začal bít na poplach, tak trochu směšným způsobem.
Milo Burdátš
Za pád Sazky si mohou bafuňáři sami.
Z rozhlasu, z televize, z novin se šíří nářky akcionářů Sazky, funkcionářů sportovních svazů (sportovní terminologií bafuňářů), jak nic nevěděli, jak věřili agentu Aleši Hušákovi (agent Chapman a Krakonoš, jak poetické), jak spoléhali na jeho schopnosti. Fuj. Všichni sportovci a zejména ti skutečně aktivní by jim měli ukázat, zač je toho v Česku loket. Sazka jde do insolvenčního řízení a co oni? Co dělali tito bafuňáři ve svých funkcích členů představenstva a dozorčí rady Sazky, a.s.? Dnes slyšíme výmluvy typu: "Já pro sport žiji, jsem vynikající trenér, funkcionář, docent na FTVS, ale nechtějte po mně, abych rozuměl ekonomice."
Milo Burdátš
Bez poradce ani ránu. Jaké je poslání poradců.
Řádný občan s obyčejným selským rozumem chápe, že část jeho daní jde na udržování velkého vládního aparátu. Chápe, že historicky se vytvořila ministerstva, na těch ministerstvech vznikly odbory, sekce a oddělení. Řádný občan chápe proč všichni ti ministerští radové, sekční šéfové, vedoucí oddělení berou vysoce nadprůměrné platy. Jsou to přeci ti nejlepší odborníci na danou problematiku. Jsou vybírání v konkurzech, jsou lustrování, prověřování, jsou jim hrazená školení a stáže v zahraničí, mají přístup k těm nejtajnějším informacím. Prostě nikdo by neměl být lépe informován a větší odborník, než tito specialisté v drahých oblecích.
Milo Burdátš
Slovanská epopej neměla být turistickou atrakcí
Přestože volby jsou za námi, osud Slovanské epopeje Alfonse Muchy není zdaleka vyřešen. Uvidíme, jak se k epopeji vysloví nové pražské zastupitelstvo. Pochybuji však, že by ji nechali na dobro Moravskému Krumlovu. Přiznám se, že jsem byl dlouho na straně Moravanů, jelikož jsem, masírován nesprávným výkladem, považoval Muchovu epopej za pouhou atrakci pro turisty či jiné pasanty. Jak se mi dostávalo informací, jsem stále více přesvědčen, že Praha musí co nejrychleji přenést svůj majetek na území svého města.
Milo Burdátš
Nevěřím pravicovým lékařům. Ani MUDr. Svobodovi.
Všechny poštovní schránky v Praze zaplnil modrý časopis Metropolitan s MUDr. Svobodou na obálce. Nevadí, že časopis má stejný název jako někdejší pravicový a zkrachovalý deník. Rovněž mi nevadí ani šibalský úsměv pana gynekologa na titulní fotografii. Vadí mi, že tak zkušená strana, jakou ODS určitě je, si vezme jako frontmana lékaře, porodníka. Totiž, když lékař podobných zkušeností tvrdí, že má pravicové myšlení a tudíž bude zastávat pravicovou politiku, tak jednoduše lže.
Milo Burdátš
Budeme vydělávat i na Palachově smrti, paní doktorko?
Jako antikvář mám kolem sebe pouze předměty na které se vztahuje autorské právo. Nehraji si na znalce autorského zákona, avšak těch 20 tisíc autorských předmětů, knih, grafik a fotografií, které mám ve svém krámku na mne vyzařuje jakési jiné vnímání práv k autorské tvorbě. A proto snad mi hnulo žlučí, že někdo podle zmiňovaného autorského zákona žádá na Českém rozhlasu 300 000 korun za domnělá autorská práva k poslednímu rozhovoru národního mučedníka Jana Palacha.
Milo Burdátš
Hospodaření na Ministerstvu dopravy - To nevymyslíš.
Prodávám knihy již hodně let a vím, že nejlépe jdou na odbyt humoristické knížky takových spisovatelů, jako jsou Švandrlík, Jirotka, Hašek či cizí Twain, Klapka Jerome, Wodehouse nebo Saltykov-Ščedrin. Domnívám se však, že žádný z uvedených autorů by nedokázal napsat tak humornou satiru, jakou předložili novému ministru dopravy Vítu Bártovi jeho kontroloři. Býti spisovatelem-satirikem rád bych opsal články z dnešních novin. Samozřejmě po svém.
Milo Burdátš
Falešný Filla nadvakrát prodaný
Každá branže má svá rizika. U obchodu s uměním a antikvitami je takovým rizikem nákup a prodej falz. Většina obchodníku s obrazy má těžké spaní po koupi každého drahého uměleckého díla. Je to falzum, není to falzum. Spletl se znalec, nespletl se znalec. Případ, o kterém dnes informoval Český rozhlas je však z jiného soudku.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3157x