Romská návštěva antikvariátu
Sobota odpoledne bývá v antikvariátě smutným obdobím. Zákazníků málo, či spíše žádný. To se každému živnostníkovi v té chvíli honí hlavou černé myšlenky o brzkém konci podnikání. Pesimistické nálady byly najednou zaplašeny zvonkem u vstupních dveří. Do prodejny vstoupila nádherná romská dáma. Dlouhé černé vlasy, souměrná tvář, velké hnědé oči, výrazné líčení, podmanivý úsměv. Za ní dovnitř vešel malý, asi osmiletý romský klučina. Srdce mi poskočilo. Žeby dnešní tržbu zachránili romové? Nemám s nimi zkušenosti, do antikvariátu toto etnikum většinou nechodí a tak se mé překvapení dále mísilo s nadšeným očekáváním.
Romská krasavice se mi dívala přímo do očí. Pomalu přeplula celou prodejnou až do zadní části. Chůze modelky, pohled holywoodské star. Prsty s perfektně upravenými rudými nechty se lehce až dráždivě dotýkaly hřbetů knih. Nemohl jsem od ní oči odtrnout. Najednou toto krásné stvoření promluvilo:
"A prodáváte tady i knížky pro děti. Můj malý kluk hrozně rád čte." odhalila své krásné bíle dokonalé zuby a olízla si rudé rty.
"No no no, zrovna stojíme u oddělení dějin umění, knížky pro děti jsou u vchodu do prodejny." s koktáním jsem doloval za sebe odpověď.
"Ne, zůstaňme tady, umění zase zajímá mě." nenechala mne přesunout se zpátky ke vchodu.
V hlavě se mi roztočil kolotoč, obrázky kočujících cikánek, kartářek, tanečnic se střídaly s oduševnělým portrétem Indíry Gándhiové. Není to tak zlé s budoucností romské minority, když krásné a inteligentní romské maminky budou vodit své ratolesti do mého hájemství knih. Vždyť čtení je vzdělávání a vzdělání je záchranou našich romských spoluobčanů. Ze snění mne vytrhl naléhavý hlas malého romského kluka:
"Mamo, já chci tuto, sou tu obrázky", držel v ruce dětskou Knihu duchů z disneyovské produkce.
"Necháš ji tam, ještě ji potrháš, dej ji na místo", rozčilená odpověď krásné maminky mne překvapila.
Tu se ve mně probudil obchodnický instikt, "Není tak drahá, určitě se mu bude líbit, mám vám ji zabalit?"
"Ne ne ne, vždyť on neumí číst, k čemu by mu byla kniha."
Tato odpověď mne vrátila zpátky do reality. Stovky přečtených detektivek zanechaly hluboké stopy v mém myšlení. Tak ona chce koupit synkovi, který prý rád čte, knížku a když si jednu vybere, tak prohlásí, že neumí číst. Něco tady nehraje. Nevím co to je, ale něco mi tu nesedí. Přesunul jsem se doprostřed prodejny, kde mám dobrý přehled a začal jsem pomalu rozhlížet. V antikvariátě najednou zhoustl vzduch. Něco se mihlo za pultem s hudebninami. Žeby pes. Najednou zavlál závěs do zadní, soukromé místosti. Udělal jsem tři rychlé kroky a zůstal jsem konsternován. Žádný ratlík. To na všech čtyřech se plížil muž v černém oblečení a už se sápal po mé aktovce.
"Vážený pane, jsme lidé a proto chodíme po zadních. Prosím vstaňte z té podlahy." potlačil jsem chuť mu sprostě vynadat.
"A to sem nesmím, nebo co." zabručel mladý rom, zřejmě tatínek četbychtivého kluka.
Nadechl jsem se k odpovědi, no romská madona mne předběhla:
"Dža het, dylyno" přikázala svému partnerovi.
Ten vyrazil z prodejny rychlostí blesku a za ním ta krasavice. V prodejně zůstalo to malé cikáně, smutně pohladilo barevnou Knihu duchů a položilo ji na pult. Otočilo se ke mně, pohlédlo na mně černými kukadly a proneslo:
"Na shledanou, pane."
Neodpověděl jsem na tento slušný pozdrav. Nedokázal jsem se nadechnout. Jako v dobrém filmu radost střídá žal, tak i já jsem pochopil, že světlý okamžik sobotního odpoledne byl jen šal a klam. Bylo mi líto těch dvou, ale nejvíce mne nakrklo, že na své zlodějské výpravy tahají svého malého kluka. Na chvíli jsem uvěřil, že to dítě nestojí o výuku kradení a loupení, v podání svých rodičů. Věřil jsem, že by skutečně rád přečetl tu Knihu duchů.
Toto se stalo v sobotu 5. listopadu 2011 v 16,30 h, v Antikvariátě Kant v Opatovické ulici v Praze.
Milo Burdátš
Největší okradení akcionářů v historii
V letech 1945 až 1948 naše země zažila velkou vlnu etatizace neboli znárodnění. Pomineme-li dosazení státní správy do podniků Němců a Maďarů, byli zestátněny stovky velkých akciových společností, jejichž akcionářům nikdy nebyly vyplaceny náhrady, jak bylo slíbeno. Náhrady byly poskytnuty pouze cizozemským držitelů akcií a někdy po hodně dlouhé době. V podstatě stát okradl tisíce a možná desetitisíce akcionářů o jejich podíly ve firmách. Z ideologického hlediska stále považujeme tuto etapu za největší, státem posvěcený lup. Jenže možná je až na druhém místě řebříčku. Největší okradení akcionářů proběhlo jindy.
Milo Burdátš
Tajemství prvního presidentského portrétu
Kdy vznikl první oficiální portrét prvního presidenta naší země Tomáše Garrigue Masaryka se obecně neví. Koho to taky zajímá. Kdyby se náhodou nějaký zájemce našel, ať čte dále. Takže pátrejme: po zvolení prvního presidenta, začala sháňka po starších fotografiích profesora Masaryka, jelikož sám T.G.M byl v té době ještě v zahraničí a nešlo ho solidně vyfotografovat nebo, jak bylo zvykem, namalovat. Kdejaké tiskárny ty nekvalitní a neautorizované fotografie tiskly a prodávali nadšeným davům. To však nebyly oficiální portréty. Ty vznikly později.
Milo Burdátš
Horor v Lucerně
Dne 23.11.1930 se ve francouzském periodiku Intransigeant objevila část vzpomínek slavné tanečnice Josephine Bakerové. Byly to zrovna vzpomínky na její první vystoupení v pražské Lucerně. Že to bylo vyprávění dramatické až hororově zbarvené. No posuďte sami.
Milo Burdátš
Nelžeme si, prosím. Charlota Masaryková mluvila krásnou češtinou
Jako antikváře mne v poslední době značně rozčilují sebevědomá tvrzení, že manželka prvního presidenta T. G. Masaryka neuměla česky. Touto nepravdou reagují skalní agitátoři pana Karla Schwarzenberga na námitku, či spíše konstatování, že paní Therése Schwarzenberg neumí česky. I včera večer v duelu presidentských kandidátů krásná herečka Jitka Čvančarová tuto lež vyslovila v přímém přenosu a moderátorka ji bez uzardění opakovala.
Milo Burdátš
Zajímá mne pouze pozadí Václava Klause
Tak máme za sebou poslední novoroční projev Václava Klause. Jako po minulé roky, i dnes mne jeho pohled na život v naší malé zemičce nezajímal. Přesto si televizor zapnu. Zajímá mne však pouze Klausovo pozadí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3157x